RECENZE: Dejme Mlčení šanci


"Hrozná nuda, zbytečná délka, náboženský nesmysly, velký uši Adama Drivera.", to je pouze krátký výčet diváckých plivanců, které bez slitování dopadly na nový snímek Martina Scorseseho. Pokud jste alespoň u jednoho výše zmíněného negativu souhlasně přikyvovali, nebo se kvůli nim vůbec bojíte na tento film podívat, čtete ten správný článek. Ten vám nebude nutit svůj názor, ani vás otcovsky kárat za ten váš, jen se pokusí nabídnout nový úhel pohledu, jakým se dá na Mlčení dívat.

Předně stojí za zmínku, že Martin Scorsese, se na tento film připravoval už hezkou řádku let a téma křesťanství si, stejně jako u Posledního pokušení Krista (1988), nevybral náhodou. Jako člověk vyrůstající v katolickém prostředí a hlásající se ke křesťanství, snaží se (podle jeho vlastních slov) znovu nastartovat uvadající diskusi na téma náboženství a víry. Velmi zajímavé však je, že tak nečiní slepým velebením církve, či papouškováním zažitých dogmat (jak by se na první pohled zdálo), ale překvapivě velmi realistickým, nezaujatým a nikoho nehodnotícím pohledem.

"Nehodnotící pohled" to je už pojem, který se z valících se hollywoodských snímků vytratil. Diváci jsou dnes zvyklí, že jim film přesně řekne, komu mají fandit komu ne, kdo je dobrý, kdo je špatný, zkrátka čekají, že jim film přesně a po lopatě řekne, jaký postoj mají na jeho konci zastávat. Mlčení jde na to jinak, Mlčení totiž neodpovídá, ani neradí, ale táže se, nebo spíš otázky vyvolává, a to otázky velmi závažné, jako: máme v našem životě něco, za co bychom byli schopní také zemřít? A pokud nemáme, nejsme jen bezcílná stvoření? Je víra opravdu tak zbytečná? Je nutné prosazovat svou pravdu za každých okolností? Co je vůbec pravda? A co teprve, velmi aktuální otázka spojená s uprchlíky, je dobré slučovat různé kultury?  Síla tohoto snímku je v otázkách. Bohužel je to však i jeho kámen úrazu, protože málokomu se dnes chce u filmu přemýšlet.

Rodrigues (Andrew Garfield) a Kičidžiro (Yōsuke Kubozuka)

Nemohu opomenout ani styl, který Scorsese pro převedení takovéhoto hutného tématu na plátno využil. Celý film je nám pečlivě a přehledně prezentován prostřednictvím tří vypravěčů, kteří tak činí velmi originální cestou. Ke komunikaci s divákem využívají modlitby, dopisy či deníky. Jejich vyprávění je pak doplňováno fantastickými obrazy a neuvěřitelným a podmanivým tichem, které je paradoxně zdůrazněné používáním velmi jasných, ale jednolitých zvuků. Film v žádném případě nenudí. Neustále se vyvíjí a stále přidává nové a nové zvraty. Příběh se nám tak pomalu zarývá pod kůži a nepatrně, ale o to naléhavěji graduje.

Mlčení podle mého názoru stojí za to vidět, je však potřeba k němu přistupovat trochu odlišně. Není to akce značky John Wick (2014) ani odpolední procházka s Jennifer Aniston. Je to zkrátka velmi hluboké a filozofické zamyšlení nad lidským životem.

85%
Mlčení / Silence
USA / Tchaj-wan / Mexiko, 2016, 161 minut

Další oblíbené články

TÉMA: Nešťastné remaky a pokračování - Halloween - část 2/2

ŽEBŘÍČEK: TOP 10 maďarských filmů

TÉMA: Na pouti s Davidem Lynchem: Mazací hlava - Noční můra či sen o naději?

RECENZE: Boyka: Undisputed IV - Scott Adkins s Bohem proti všem